Pojem vůdce, vůdcovství je v poslední době velmi populární a módní výraz. Jenže jedna věc je namlouvat si, že jsem vůdce a úplně jinak vypadá chování skutečného vůdce a fakt jak jej berou jeho kolegové a podřízení.

 

Je moderní hovořit o tom jakým způsobem a co delegovat na podřízené. Jak tlačit na podřízené a vyžadovat maximální výkony. Tito lidé však velmi rychle rozeznají zda na ně šéf přenáší pro něho neznámé a nepopulární práce nebo zda se jedná o skutečného vůdce, který má znalosti a zkušenosti a minimálně stejné výkony jaké mám sám, tak požaduje i po podřízených.

 

S tím souvisí i odpověď na otázku jak se člověk může stát vůdcem. Odpověď je prostá a potvrzená životem mnoha skutečných vůdců. Člověk se stává vůdce, když jej jako vůdce potvrdí jeho podřízení. Již před mnoha staletími skuteční vůdci vedli svá vojska zepředu, byli první při útoku na nepřítele. Že byl takový postup nebezpečný a nepříjemný? Ano, ale mělo to své výsledky, protože ani ten poslední pěšák si nedovolil pochybovat o smyslu boje, když tím prvním v útoku byl jeho pán.

 

 

Dnes vůdci nesedí na svém běloušovi v čele útoku. Manažeři vedou místo vojenských především obchodní války, ale postupy vyzkoušené před mnoha staletími platí i dnes. Přestože se dnes bojuje v bílých košilích s notebookem na stole, tak i dnes se často hovoří o leadrech, vůdcovství a formách vedení lidí. V době kdy jsem jako výrobní ředitel vedl dva výrobní závody jsem si často vzpomněl na heslo vévody z Marlboroughu, který kdysi řekl „Nevyšlu své vojáky do nebezpečí, jemuž bych se sám neodvážil čelit“. Přeneseno do dnešní doby nebudu po svých podřízených požadovat práci, ke které bych se sám nedokázal postavit. Sám jsem tak postupoval v závodech, které jsem měl na starosti. Jsou to často drobnosti v podobě zastoupení obchodního zástupce na jednání s problematickým neplatičem, pomoc skladníkovi, kterému se v jeden okamžik nahrnulo několik požadavků. Jistě takové práce je možné podle interních pravidel na někoho delegovat nebo odložit než příslušný pracovník bude k dispozici. Jenže to jsou právě postupy, které odliší „šedivou úřednickou myš“ od skutečného vůdce. Vůdce týmu tím, že zná jednotlivé i nepopulární činnosti má následně právo říci „ Já jsem tam byl, vyzkoušel jsem si to a teď běžte vy a pokračujte“. Vůdce s takovým přístupem má následně i velmi usnadněnou práci v tom, že podřízení jej respektují nejenom jako šéfa, kterého dosadili majitelé, ale respektují jej jako autoritu, jako skutečného vůdce a podřízení jsou schopni a ochotni pod jeho vedením překonávat své schopnosti.

 

Možná chcete namítnout,že tímto způsobem se mohou vést lidé ve výrobě a dalších tvrdých provozech. Se vzdělanými lidmi, kteří mají své zkušenosti a zásady se musí jednat jinak. Nemyslím si to! Podobně jako vojáky, dělníky ve výrobě, tak i specialisty můžete řídit hned, pokud k tomu máte pravomoc. Jako vůdce vás však musí potvrdit vaši podřízení a není podstatné zda jsou to dělníci, bankovní úředníci nebo lékaři. Vždy si musíte svým chováním získat jejich respekt a oni musejí být vnitřně přesvědčeni, že jste tím pravým vůdcem. To se vám může povést jenom tím, že své lidi povedete zepředu a budete neustále svým lidem příkladem.

 

Vedoucím pracovníkem se pracovník může stát poměrně snadno. Vlastně stačí pokud přesvědčí majitele firmy nebo své nadřízené o tom, že on je tím nejlepší pro vybranou pozici. Vůdcem se pracovník stává, až jej svým chováním a přístupem k plnění úkolů potvrdí jeho kolegové a podřízení.

Pojem vůdce, vůdcovství je v poslední době velmi populární a módní výraz. Jenže jedna věc je namlouvat si, že jsem vůdce a úplně jinak vypadá chování skutečného vůdce a fakt jak jej berou jeho kolegové a podřízení.

 

Je moderní hovořit o tom jakým způsobem a co delegovat na podřízené. Jak tlačit na podřízené a vyžadovat maximální výkony. Tito lidé však velmi rychle rozeznají zda na ně šéf přenáší pro něho neznámé a nepopulární práce nebo zda se jedná o skutečného vůdce, který má znalosti a zkušenosti a minimálně stejné výkony jaké mám sám, tak požaduje i po podřízených.

S tím souvisí i odpověď na otázku jak se člověk může stát vůdcem. Odpověď je prostá a potvrzená životem mnoha skutečných vůdců. Člověk se stává vůdce, když jej jako vůdce potvrdí jeho podřízení. Již před mnoha staletími skuteční vůdci vedli svá vojska zepředu, byli první při útoku na nepřítele. Že byl takový postup nebezpečný a nepříjemný? Ano, ale mělo to své výsledky, protože ani ten poslední pěšák si nedovolil pochybovat o smyslu boje, když tím prvním v útoku byl jeho pán.

 

Dnes vůdci nesedí na svém běloušovi v čele útoku. Manažeři vedou místo vojenských především obchodní války, ale postupy vyzkoušené před mnoha staletími platí i dnes. Přestože se dnes bojuje v bílých košilích s notebookem na stole, tak i dnes se často hovoří o leadrech, vůdcovství a formách vedení lidí. V době kdy jsem jako výrobní ředitel vedl dva výrobní závody jsem si často vzpomněl na heslo vévody z Marlboroughu, který kdysi řekl „Nevyšlu své vojáky do nebezpečí, jemuž bych se sám neodvážil čelit“. Přeneseno do dnešní doby nebudu po svých podřízených požadovat práci, ke které bych se sám nedokázal postavit. Sám jsem tak postupoval v závodech, které jsem měl na starosti. Jsou to často drobnosti v podobě zastoupení obchodního zástupce na jednání s problematickým neplatičem, pomoc skladníkovi, kterému se v jeden okamžik nahrnulo několik požadavků. Jistě takové práce je možné podle interních pravidel na někoho delegovat nebo odložit než příslušný pracovník bude k dispozici. Jenže to jsou právě postupy, které odliší „šedivou úřednickou myš“ od skutečného vůdce. Vůdce týmu tím, že zná jednotlivé i nepopulární činnosti má následně právo říci „ Já jsem tam byl, vyzkoušel jsem si to a teď běžte vy a pokračujte“. Vůdce s takovým přístupem má následně i velmi usnadněnou práci v tom, že podřízení jej respektují nejenom jako šéfa, kterého dosadili majitelé, ale respektují jej jako autoritu, jako skutečného vůdce a podřízení jsou schopni a ochotni pod jeho vedením překonávat své schopnosti.

 

Možná chcete namítnout,že tímto způsobem se mohou vést lidé ve výrobě a dalších tvrdých provozech. Se vzdělanými lidmi, kteří mají své zkušenosti a zásady se musí jednat jinak. Nemyslím si to! Podobně jako vojáky, dělníky ve výrobě, tak i specialisty můžete řídit hned, pokud k tomu máte pravomoc. Jako vůdce vás však musí potvrdit vaši podřízení a není podstatné zda jsou to dělníci, bankovní úředníci nebo lékaři. Vždy si musíte svým chováním získat jejich respekt a oni musejí být vnitřně přesvědčeni, že jste tím pravým vůdcem. To se vám může povést jenom tím, že své lidi povedete zepředu a budete neustále svým lidem příkladem.

 

Vedoucím pracovníkem se pracovník může stát poměrně snadno. Vlastně stačí pokud přesvědčí majitele firmy nebo své nadřízené o tom, že on je tím nejlepší pro vybranou pozici. Vůdcem se pracovník stává, až jej svým chováním a přístupem k plnění úkolů potvrdí jeho kolegové a podřízení.